simamasa-blog: Agent v Protektorátu část 1

Úkol vybrat agenta měla na starosti britská organizace SOE (Special Operations Executive), založená v roce 1940. Organizace také agenty cvičila a vysílala do zemí jako například Francie, Nizozemí, Dánsko, Norsko atd. Za tímto účelem měla i jednotlivé sekce, F pro Francii, N pro Nizozemí a podobně. Nicméně sekci C jako Czechoslovakia byste hledali marně. Výběr agentů pro Protektorát měl na starosti 2. odbor v čele s plukovníkem F. Moravcem.

Avšak 2. odbor spolupracoval se SOE, neboť agenti se cvičili v táborech, které byly zřízeny právě organizací SOE. Stejně tak letadla, která dopravovala agenty nad Protektorát, byla zařazena u SOE. A jak vlastně probíhal výběr československých agentů? K československé brigádě a parašutistické skupině byli vysláni pozorovatelé, kteří měli za úkol vybrat vhodné adepty. Tito pozorovatelé působili jako důstojníci a v útvaru o jejich poslání věděl pouze velitel. Když byli budoucí agenti vybráni, byli pozváni na pohovor se zástupcem F. Moravce, který je při pohovoru buď rovnou zamítl anebo se zeptal, zda se chtějí dobrovolně přihlásit do zvláštního výcviku. Ti, kteří řekli, že ne, se vrátili zpět k jednotce. Vojáci, kteří odpověděli kladně, byli prověřeni dostupnými materiály. Kteří neprošli, se opět vrátili, kteří prošli, byli dopraveni do výcvikového tábora. Pokud v táboře člověk výcvik nezvládal, byl propuštěn, ať už na vlastní žádost nebo rozkazem, zpět do služby. Ve výcviku se čas věnoval přespolnímu běhu, čtení z map a výcviku se zbraněmi. Pokud měl být člověk radista, tak se přibralo i zacházení s vysílačkou apod. Adepti zde vystupovali pod již přidělenými krycími jmény, kterým se budu věnovat později. Pokud člověk tedy budoucí agent výcvikem prošel, byl odeslán nejčastěji do vily, kde si na nějaký čas odpočinul. Po pauze byl znovu odeslán do tábora za účelem ovládnutí boje z blízka, tichého zabití, ovládání výbušnin za účelem sabotáží, poznávání uniforem nepřítele, schopnostem chovat se „normálně“ při běžných kontrolách, ale adepti zde byli i vyslýcháni muži v uniformách SD nebo gestapa. V táboře se učila i taktika boje armád Osy, psaní tajných zpráv, umění tajných schůzek atd. Ti, kteří už neměli parašutistický výcvik, byli rychle doučeni. Jak jsem již předeslal, budu nyní hovořit o identitě agentů. Ta byla vytvořena před prvním výcvikem, ale budoucí agent zatím nedostal žádné padělané dokumenty. Jen mu bylo řečeno, že se nyní jmenuje tím a tím jménem byl narozen zde a v ten den, měsíc a rok (přičemž falešný věk zhruba odpovídal skutečnému). Po ukončení druhého výcviku byl agentovi sdělen jeho úkol a agenti byli sdruženi do dvojic nebo trojic, pokud se jednalo o skupinu s vysílačkou. Pokud v této chvíli agent couvl, byl internován na ostrově Man, kde byl až do konce války. Pokud se však agent rozhodl jít dál a těch bylo kolem 99%, byly každému agentovi přiděleny dokumenty, peníze a potravinové lístky (vše zhotoveno tak, aby nebyly nápadné při zběžné kontrole a pokud možno ani při zkoumání odborníky). Dále agent dostal krycí adresy (pokud byly nějaké). Kromě toho mu bylo přiděleno oblečení a doplňky, jako sirky, cigarety apod. vše s českými nebo německými nápisy bez sebemenší návaznosti na Velkou Británii (tudíž se mi nezdá pravděpodobné, že by Gabčík a Kubiš měli s sebou libry, šaty s anglickými cedulkami apod.). Když byly přípravy hotové, zbýval už jen poslední krok a to doprava agentů. Agenti byli nejčastěji přepravování pomocí letadel typu Halifax. Jen kapitán letadla věděl o místě seskoku. Letadla létala vždy pouze jednu misi nad cílové území. Celý výcvik i akce měly být co nejpřísněji utajeny a tak o akcích věděl malý okruh lidí, byli to F. Moravec, Edvard Beneš, plukovník Schrankmüller a štábní kapitán Fryč, kteří věděli vše, dále pak jednotliví instruktoři, se kterými agenti přišli do styku, kteří ale věděli pouze určitou část akce. Přes veškerá utajení se však začaly šířit zprávy o agentech vyslaných do protektorátu. Moravec ve své knize Špión, jemuž nevěřili, píše, že je málo pravděpodobné, aby zprávy pocházeli od vojenských osob. Dále píše, že zprávy o agentech veřejnosti říkal sám Beneš, který si liboval v tom, že je nejlépe informovaný zahraniční politik v Londýně. Tolik o krocích, které byly uskutečněny ve Velké Británii. Ve druhém díle Vám povím, jaký byl asi přibližný život agenta v protektorátu.