Počet zobrazení

neděle 26. dubna 2015

Agent v Protektorátu část 2

Úkoly agenta v protektorátu byly velmi různé. Nejčastěji však úkolem skupiny bylo rádiové spojení. Některé skupiny měli samozřejmě jiné úkoly jako sabotáže či navádění letadel na cíl shozu bomb apod. Nesmíme však zapomenout i na skupiny které měli za úkol atentát. Vedle atentátu na Heydricha to byl ještě atentát na Emanuela Moravce, který měla za úkol skupina Tin.
Agent byl v Protektorátu vysazen tam, kde neměl příbuzné a známé, kteří by ho mohli poznat. Ze stejného důvodu měl zakázáno tyto místa navštěvovat. Navázat kontakt s některými ilegálními skupinami, se mělo jen s těmi, které byly doporučeny už v Londýně, neboť v mnoha případech, zejména mezi komunistickým odbojem, bylo mnoho agentů a konfidentů gestapa. Pokud skupina dostala možnost krycích adres, musela nejdříve ověřit jejich důvěryhodnost a dostupnost. Některé adresy mohly být nastrčené od gestapa, nebo gestapu prozrazené. Nyní se budeme zabývat agenty, kteří měli udržovat rádiové spojení. Ti byli pro Londýn důležití v tom, že podávali vojenské informace, aby snáze probíhalo plánování dalších operací, dále informace o morálce obyvatelstva, o politické situaci apod.  Zároveň byli spojky mezi odbojem a exilem, neboť právě agenti byli často jediným způsobem jak předat zprávy dál. Kromě posílání zpráv museli ještě zprávy šifrovat a dešifrovat. Na trojčlennou skupinu celkem dost práce. Tito agenti měli výslovně zakázáno se bez rozkazu Londýna pouštět do ozbrojených akcí odboje a zbraně (pokud nějaké měli) použít jen v případě ohrožení vlastního života. Nejlepší místo, kde tyto skupiny mohly působit, bylo blízko větších měst, kde mohly mít informace hned z první ruky. Dále zde byli agenti, kteří měli za úkol sabotáže. I zde by se daly tyto skupiny rozdělit na dvě části. Část, která spolupracovala s odbojem a část, která pracovala, tak říkajíc na vlastní pěst. Spolupráce s odbojem byla v tomto případě výhodná v tom, že místí obyvatelé, měli znalosti o frekvenci provozu na té a té železnici a silnici. Pokud byly nálože, tak se vyhazovaly do vzduchu železniční mosty (časem už vyhazování mostů bylo horší, neboť mosty začaly být hlídány). Když nálože došly, tak se rozebíraly koleje, kácely stromy nebo se přerušovalo telefonní a elektrické vedení.  Elektrické vedení se většinou přerušovalo do některých továren, často zbrojovek, kde následně vypadl provoz na několik hodin. Známé jsou i přeřezané brzdové hadičky u železničních vagónů, ale to je především dílo domácího odboje. Místo pobytu bylo nejlepší zejména v Beskydech, Brdech a na Českomoravské vysočině. U skupin, které měli za úkol atentát, toho moc není. Tyto skupiny museli po delší čas sledovat svůj cíl, a dlouho plánovat. Během tohoto mohli být agenti zatčeni. Po provedení atentátu byla pro takovéto agenty malá šance na přežití. Tento typ skupiny měl opět zakázáno provádět ozbrojené akce, vyjma vlastního atentátu. Styk s odbojem byl povolen jen kvůli zisku informací o dané osobě. Atentátu na Heydricha se zabývat nebudeme, snad jen že ze všech operací bylo právě této věnováno největší úsilí a byla právě proto také nejvíce zabezpečena. Celkově však lze říci, že agenti, kteří byli vysazeni do Protektorátu, měli pouze vyčkávací funkce, právě kvůli poloze Protektorátu uvnitř Evropy a s tím související nemožnosti agenta vyzvednout zpět. Pokud byl agent vyzrazen a měl šanci na útěk, nejlepší možnost byla na Slovensko, které skýtalo o něco větší ochranu. Abych to celé shrnul, být agentem v protektorátu bylo dle mého názoru těžší, než být agentem dejme tomu, třeba ve Francii.

Použité zdroje:
Guinnesova kniha špionáže-Mark Lloyd
Špión, jemuž nevěřili-František Moravec

Češi pod německým protektorátem; okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945-Detlef Brandes

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přidávejte komentáře takové, abych je pak nemusel mazat. Děkuji