Úkoly agenta v protektorátu byly velmi různé.
Nejčastěji však úkolem skupiny bylo rádiové spojení. Některé skupiny měli
samozřejmě jiné úkoly jako sabotáže či navádění letadel na cíl shozu bomb apod.
Nesmíme však zapomenout i na skupiny které měli za úkol atentát. Vedle atentátu
na Heydricha to byl ještě atentát na Emanuela Moravce, který měla za úkol
skupina Tin.
Agent byl v Protektorátu vysazen tam, kde neměl příbuzné a známé,
kteří by ho mohli poznat. Ze stejného důvodu měl zakázáno tyto místa
navštěvovat. Navázat kontakt s některými ilegálními skupinami, se mělo jen
s těmi, které byly doporučeny už v Londýně, neboť v mnoha
případech, zejména mezi komunistickým odbojem, bylo mnoho agentů a konfidentů
gestapa. Pokud skupina dostala možnost krycích adres, musela nejdříve ověřit
jejich důvěryhodnost a dostupnost. Některé adresy mohly být nastrčené od
gestapa, nebo gestapu prozrazené. Nyní se budeme zabývat agenty, kteří měli
udržovat rádiové spojení. Ti byli pro Londýn důležití v tom, že podávali
vojenské informace, aby snáze probíhalo plánování dalších operací, dále
informace o morálce obyvatelstva, o politické situaci apod. Zároveň byli spojky mezi odbojem a exilem,
neboť právě agenti byli často jediným způsobem jak předat zprávy dál. Kromě
posílání zpráv museli ještě zprávy šifrovat a dešifrovat. Na trojčlennou
skupinu celkem dost práce. Tito agenti měli výslovně zakázáno se bez rozkazu
Londýna pouštět do ozbrojených akcí odboje a zbraně (pokud nějaké měli) použít
jen v případě ohrožení vlastního života. Nejlepší místo, kde tyto skupiny
mohly působit, bylo blízko větších měst, kde mohly mít informace hned
z první ruky. Dále zde byli agenti, kteří měli za úkol sabotáže. I zde by
se daly tyto skupiny rozdělit na dvě části. Část, která spolupracovala
s odbojem a část, která pracovala, tak říkajíc na vlastní pěst. Spolupráce
s odbojem byla v tomto případě výhodná v tom, že místí
obyvatelé, měli znalosti o frekvenci provozu na té a té železnici a silnici.
Pokud byly nálože, tak se vyhazovaly do vzduchu železniční mosty (časem už
vyhazování mostů bylo horší, neboť mosty začaly být hlídány). Když nálože
došly, tak se rozebíraly koleje, kácely stromy nebo se přerušovalo telefonní a
elektrické vedení. Elektrické vedení se
většinou přerušovalo do některých továren, často zbrojovek, kde následně vypadl
provoz na několik hodin. Známé jsou i přeřezané brzdové hadičky u železničních
vagónů, ale to je především dílo domácího odboje. Místo pobytu bylo nejlepší
zejména v Beskydech, Brdech a na Českomoravské vysočině. U skupin, které
měli za úkol atentát, toho moc není. Tyto skupiny museli po delší čas sledovat
svůj cíl, a dlouho plánovat. Během tohoto mohli být agenti zatčeni. Po
provedení atentátu byla pro takovéto agenty malá šance na přežití. Tento typ
skupiny měl opět zakázáno provádět ozbrojené akce, vyjma vlastního atentátu.
Styk s odbojem byl povolen jen kvůli zisku informací o dané osobě.
Atentátu na Heydricha se zabývat nebudeme, snad jen že ze všech operací bylo
právě této věnováno největší úsilí a byla právě proto také nejvíce zabezpečena.
Celkově však lze říci, že agenti, kteří byli vysazeni do Protektorátu, měli
pouze vyčkávací funkce, právě kvůli poloze Protektorátu uvnitř Evropy a
s tím související nemožnosti agenta vyzvednout zpět. Pokud byl agent
vyzrazen a měl šanci na útěk, nejlepší možnost byla na Slovensko, které skýtalo
o něco větší ochranu. Abych to celé shrnul, být agentem v protektorátu
bylo dle mého názoru těžší, než být agentem dejme tomu, třeba ve Francii.
Použité zdroje:
Guinnesova kniha špionáže-Mark Lloyd
Špión, jemuž nevěřili-František Moravec
Češi pod německým protektorátem; okupační politika,
kolaborace a odboj 1939-1945-Detlef Brandes
Žádné komentáře:
Okomentovat
Přidávejte komentáře takové, abych je pak nemusel mazat. Děkuji